Hudební festival

Před 2 roky jsem byl na třech hudebních festivalech pořádaných na českých hradech. První se konal na Švihově, druhý na Točníku pod zříceninou Žebrák a třetí na Kunětické Hoře. Moc se mi to líbilo a řekl jsem si, že se toho zúčastním každý rok.

Rok poté se mi to nepovedlo ani na jednom místě a až letos jsme se s Aničkou rozhodli, že se jednoho zúčastníme. Jelikož byl letošní rok výroční, nebyly festivaly jen čtyři jako každý rok – čtvrtý se koná každoročně na Bezdězu, ale konal se i pátý. Na ten jsme se rozjeli až na samý okraj jižních Čech – na Rožmberk.

Od festivalu už jsem věděl, co čekat. Hlavně jsem se těšil na čtyři skupiny – Chinaski, Wohnouti, Divoký Bill a Čechomor. Těch jsme se skutečně i dočkali. Tyto festivaly jsou bezvadné i z toho důvodu, že se dá se stejnou vstupenkou, která tedy není nijak levná, ale zase ne přehnaně drahá, navštívit i místní hrad. Takže jsme si přišli na své a prohlídku zdolali. Hrad i s věží. Rožmberk je nádherný hrad se zajímavou historií a můžu všem vřele doporučit.

Návštěvu jsme zdolali v pauze, kterou jsme si udělali, když hrály skupiny, které jsme slyšet nepotřebovali.

Na hradě jsem si přišel na své hlavně já, protože jsem ulovil další turistickou známku a pohledy.

Pár věcí mě docela překvapilo. Jedna z nich je, že se někdo rozhodl pořádat tak velký festival v tak malém a hezkém městečku, jakým je Rožmberk. Myslím, že místní lidé na něco takového nebyli připraveni a že si dost oddechli druhý den, když bylo po všem a mohli jen s lítostí pozorovat předzahrádky, které lehly arogancí a lhostejností návštěvníků festivalu. Sám jsem si všiml upravených ploch mezi domky a kytek na místech, které nikomu nepatřily, ale lidé si to ozdobili po svém. Díky festivalu mohou začít znovu.

Další zajímavostí je, jak se festival vypořádal s místem na parkování lidí lačných festivalu. Vybrali se na parkování louky nebo pastvinu celkem vysoko nad městečkem. Aut se sem vešlo docela mraky, ale ta přístupová cesta a zajíždění autem po poli, bylo dost zajímavé a místy jsem měl strach, že naše felinka bude mít vůbec starosti zdolat některou dunu, která se na poli našla. Naštěstí jsme to přestáli dobře, i když jsme chvílemi jeli v takovém úhlu, že bych se nedivil, kdyby se felinka překotila. Večer před koncertem Divokého Billa jsme si zašli nějakých 2-3km k parkovišti přeparkovat, abychom auto nemuseli v půlnoci hledat po poli. Což jsme později dost ocenili.

Překvapení přichystal i sám hrad. Skládá se totiž historicky ze dvou částí. Jedna je přístupná prohlídkám a je to ta hezčí a malebnější část. Druhou část kdysi obdržela jedna nejmenovaná instituce, která si z toho udělala rekreační ubytování a školící středisko, ale samotnou památku dost zanedbávala, zanedbává a asi u toho i zůstane. Zdálky by celá ta sestava hradu vypadala moc hezky, ale trochu to právě rozhazuje různorodost obou částí památky.

Jelikož už jsme dost pohodlní, tak si vybíráme i adekvátní a klidné místo k noclehu – hotel. Jelikož díky festivalu bylo v Rožmberku všechno obsazené, sehnali jsme pokoj až v nedalekém dalším krásném městečku – Vyšší Brod. Ubytovali jsme se před festivalem a klobouk dolů, byl to moc hezký hotel a pokoje měl na výborné úrovni. Také to nebylo nic levného. Ale po hotelech nejezdíme každý víkend, tak si můžeme trochu luxusu dopřát. A samosebou druhý den bez snídaně ani ránu, takže bezvadná snídaně ve švédském stylu.

Výlet byl nebyl úplný, kdybychom hned druhý den ráno jeli rovnou domů. Cestou jsme se stavili  na dalším zámku – na Hluboké a ještě pak na zámku v Bechyni. Při té příležitosti jsme se vydali  i na prohlídku místního kláštera. Takže jsem zase získal další tři turistické známky. Ta třetí je z Vyššího Brodu jako z města.

Příští rok bych vyrazil zas, ale je otázkou, na který festival a kde. Lepší by bylo, kdyby tyto festivaly byly konány pokaždé jinde, abychom tak mohli podniknout dva výlety v jednom – hudba i prohlídka hradu.