Daphne  je moje micinka, kočička a bezva zvířátko. Dostal jsem ji od kamarádky a bývalé kolegyně. Měli jich doma nějako jako přehršel, a tak se jich zbavovali. Až na Vysočině. No a já byl sám, doma jsem krom nechtěných myší a pavouků neměl nic živého, tak jsem si řekl, že by kočka nevadila. Ne na doma, ale třeba venku. Ale jen jsem o tom nahlas uvažoval před kolegyní, která byla tedy rychlejší než moje myšlenka a chtění, a tak mi ji po víkendu přivezla rovnou do práce.

Bylo to takové vyčouhlé koťátko, úplně černé a jen pod krkem měla sem tam bílé chloupky. Přes den byla uzavřená v kanceláři kolegyně, ale neměla nejmenší snahu utéct ani při otevřených dveřích. Domu jsem si ji vezl svým zánovním vozem – Trabantem. Byla ve škatuli, ale tam se ji vysloveně nelíbilo, protože se celou cestu snažila dostat ven, což se ji povedlo těsně před obcí, kde bydlím. Vylezla ven, usadila se na sedačce a usnula. I na tu chvilku. Tak jsem si řekl, že to bude s ní pohodička. A byla a je….

Daphne dostala své jméno tak nějak samovolně. Minda už se mi moc nelíbila. Je to jméno, které se dávalo u nás doma všem kočkám, bez ohledu na pohlaví. Snad jen jednou jsme měli doma kocoura, který nebyl Minda, ale byl to Mourin. Daphne svůj první půlrok trávila v dílně. Bál jsem se ji pustit ven, aby mi nevzala kramle. Ale natolik se zadaptovala, že pak s námi byla i u táboráků a jen se jí nelíbili psi.

Pořídil jsem si ještě štěně – Peginu, která se Daphne nelíbila taky, ale brzy se spřátelili a spaly spolu i v jednom pelíšku. Slýchal jsem, že se občas pes s kočkou může, ale takové kamarádství jsem nečekal. Holky bez sebe neudělaly ani krok a i dneska, když se potkají, tak si vedle sebou lehnou nebo i Daphne skočí na Peginu, obejme ji kolem krku a něžně ji kouše do ucha. Pegina si to nechává líbit. Taky ji to zřejmě ani nebolí.

Když jsem si coby ženatý muž se svojí ženou pořídili ještě Andráše, který byl vzorkem plemene Český horský pes, tak Pegina už byla s ním ve výběhu a Daphne k ním už nešla. Měla odstup od Andráše. Ten byl na ní moc velký a težký.

V současné době mi Daphne zdobí domeček. Když odcházím, tak spí před verandou, a když přicházím, tak je to první živý tvor, který mě vítá. Je to venkovní kočička, ale občas přijde za mnou i dovnitř a sedne si u dveří a pozoruje. Ale nevím, jestli to není náhodou i tím, že čeká, že jí dám kapsičku s masem. Je zvyklá papat granule, občas si chytne myšku nebo ptáčka, ale masová kapsička je masová kapsička.

Nechali jsme ji vykastrovat. Kočička byla příliš akční, co se týče páření, a tak mi nezbylo nic jiného, než ji udělat tento chirurgický zákrok. Tím jsem jednak zamezil tomu, že měla často koťata, jednak že se přestali k nám stahovat kocouři ze široka a daleka a přestali nám pachově zdobit okolí bydlení a taky se mi konečně povedlo po třech letech, co mám Daphne, aby trochu ztloustla, protože byla věčně jak reklama na hlad. Myslím, že je spokojená. K celé její spokojenosti ji kupuji ještě obojky proti klíšťatům. Což ji neobyčejně sluší …..