Asi skoro každý má nějaké místo na Zemi, kde mu je nejlíp a kde se cítí doma. Já jsem za třicet let vystřídat docela dost měst, kde jsem trávil alespoň část svého života, ale nikde jsem se necítil tak jako na chatě u svého dědy a babičky z Prahy. Na chatě jsem býval téměř celé prázdniny.

Časem jsem zůstal na chatě s dědou na delší dobu a když mi i děda umřel, zůstal jsem na chatě sám a natrvalo. Přespával jsem tu jako student, pak už jako pracující a dojíždějící za svou prací dost daleko, ale pokaždé jsem se měl kam vrátil. Byly ale i doby, kdy mě nic nebavilo a chtěl jsem si koupit nějaký byt. Bohudík se tak nestalo. Na chatě jsem vytrval a časem jsem si sem přivedl i manželku, která tady se mnou bydlela tři roky.

Pak jsem postavil domek na stejném místě pod chatou, kde bydlím dnes a bez manželky, protože se manželství rozpadlo. Ale bydlí tu se mnou přítelkyně Anička. Jsem na tomto místě už deset let a jsem s ním svázaný. Je tu nejen krásně, krásné okolí, skály, řeka, čistý vzduch, lesy, ale mám tu nejkrásnější vzpomínky nejen na dětství, ale i na léta dospívání a pak i budování. Ve fotogalerii bych chtěl alespoň trochu přiblížit z ptačí perspektivy krásu okolí a přírody